Studium v Turecku, kde jsem byla
v letním semestru 2013, nebylo až tak náročné jako v Čechách, zbývalo
mi relativně dost volného času, který jsem využila k cestování a poznávání
místních lidí, jazyka a kultury. Také jsem se podívala na jihovýchod země do
tureckého Kurdistánu. Koupila jsem si jednosměrnou letenku z Izmiru do
Vanu a poznala jsem tak snad jedny z nejhezčích míst v celém Turecku.
Zbytky
Vanského hradu, krásný výhled na Vanské jezero.
|
Celkově ve
světě žije dle odhadů přes 31 milionů Kurdů a představují tak nejpočetnější
národ na světě, který nemá svůj vlastní stát. Žijí především na území dnešní
Sýrie, Iráku, Iránu a Turecku. Jejich jazyk - kurdština patří do indoevropské
větve jazyků a je zcela odlišná od turečtiny (ta patří do skupiny turkických
jazyků). Počet Kurdů v Turecku je těžké odhadnout díky asimilaci, ke které
v minulosti docházelo, potlačování národnostního uvědomění Kurdů a zákazu
používání kurdštiny. Odhady se pohybují mezi 5 až 20 miliony (jen tak pro
informaci Turecko má přes 74 milionů obyvatel). S touto národnostní
menšinou, tedy možná spíše s většinou, se můžeme setkat v každém koutku
země. Zejména pak mnoho Kurdů žije v Istanbulu kvůli práci, ale právě
jihovýchodní Anatólie je považována za jejich oblast a povětšinou v dané
oblasti žijí právě Kurdové. Dnes se již Kurdové mohou hlásit ke své národnosti,
mluvit kurdsky a jsou na to patřičně hrdí, takže Kurda poznáte lehce, většinou
vám to sdělí sám. Při cestování v této části země vám mnozí budou tvrdit,
že nejste v Turecku, ale v Kurdistánu. Hlavním městem příslušné
oblasti je město Diyarbakır rozkládající se na
březích řek Eufrat a Tigris. Město je známé díky pěstování vodních melounů,
kterým se v místních podmínkách skvěle daří a dorůstají obřích rozměrů.
Diyarbakır |
Když jsem
svým blízkým sdělovala přes skype, že nám v plánu si udělat výlet do této
oblasti nikdo moc nadšený nebyl a jejich představila byla, že mne tam někdo
unese či odstřelí a už mne nikdo doma neuvidí, ovšem realita byla zcela jiná.
Spory mezi tureckou vládou a kurdskou radikální stranou PKK již opadly a dnes
je v této oblasti bezpečno nebo alespoň my jsme se do žádné nebezpečné situace během
cesty nedostaly. Ovšem mnoho lidí má stále zafixovanou tuto oblast jako
nebezpečnou, což již neplatí a je škoda, že se sem turisté jen pomalu vracejí.
To nám ovšem nevadilo a mohly jsme tak více ochutnat místní kultury a nemačkat
se v davu, jak je tomu například před chrámem Hagia Sofia v Istanbulu.
(Byla jsem zde v roce 2013 a dnes může vypadat situace blízko u hranic se
Sýrií jinak vzhledem k událostem, které se zde dějí.)
Plán cesty
Plán naší
cesty byl doletět do Vanu, poté
cestovat ve vybrané části země a naše cílová
stanice bylo město Gaziantep. Dvě
noci jsme (cestovaly jsme dvě dívky) jsme strávily ve Vanu, kde jsme navštívily
ostrov Akdamar (Akdamar Adası), hrad a místní univerzitu, kde mají kočičí dům,
ve kterém chovají speciální plemeno vanské kočky. Tyto kočky mají každé oko jiné, jedno zelené a druhé modré. Dále jsme jely do Batmanu, kde toho moc k vidění není, ale my jsme zde pouze dvě
noci spaly a z toho místa jsme jely dolmušem do Mardinu a navštívili i Hasankeyf.
Poté jsme se přemístily do Kahty (zde
doporučuji malý hotel New Kommagene) a jeli jsme se podívat na Nemrut. Ještě
jsme se podívaly do město Şanlıurfa,
nazývané i zkráceně Urfa, a končily
jsme naši pouť v Gaziantepu. Původně
jsme se Urfě chtěly vyhnout, ale naštěstí jsme to neudělaly, je to krásné místo
s bohatou historií, krásným trhem.
![]() |
Naše cesta |
Ubytování a způsob přepravy
Jelikož
jsme studentky, které se zrovna netopí v penězích, tak náš výlet byl pojat v co
nejekonomičtějším duchu. A i to byl jeden z důvodů, proč jsme během naší
cesty využívaly služeb CouchSurfingu,
tedy služeb sociální sítě, kde její uživatelé nabízejí zadarmo ubytování ve
svých domovech - https://www.couchsurfing.com/. Díky tomu, že nás ubytovávali
místní lidé, tak jsme mohly lépe poznat místní kulturu, zvyky a ukázali nám
věci, které bychom bez nich nepoznaly. Musím říci, nás ubytovávali celkem čtyři
„couchsufeři“, a nebyl jediný problém s nimi. Byli velmi ochotní, milí a
moc pohostinní. Není zde problém najít i ubytování v různých hotelích za dobré ceny na internetu to
určitě seženete snadno, my jsme v jednom hotelu spaly v Diyarbakıru. Mezi
jednotlivými městy je možnost přepravovat se místními mini-autobusy takzvanými dolmušy, které jezdí několikrát denně,
ovšem na jízdní řád byste čekali marně. Většinou se čeká do té doby než se
dolmuš naplní a pak se vyráží. Dále jsme také využívaly k přepravě
autostop. Na začátku jsme se trochu bály, zda nebude nebezpečné pro dvě dívky
stopovat, ale nebyl to žádný problém a nikdy jsme ani moc dlouho nemusely čekat
na auto.
Tady jsem já a dva couchsurfeři ve
Vanu, kteří nám poskytli na dva dny útočiště
|
Místní poměry a co neminout
Pokud
pojedete do této oblasti, tak se připravte na to, že stále zde nejsou moc
zvyklí na cizince, a proto jsme všude byly povětšinou středem pozornosti a
všichni na nás tak trochu civěli. Jelikož jsem blondýna, tak opravdu si mne
nikdo nemůže splést s místním obyvatelem a navíc moje kamarádka - spolucestovatelka má krátké
vlasy, které místní ženy nenosí, a proto během naší cesty na ní děti
pokřikovaly erkek, erkek (kluk, kluk) a hlasitě se smály. I přesto, že byly
celkem vysoké teploty, okolo 35°C, tak na kraťasy či krátké sukně
zapomeňte. Já jsem „zahalovala“ své nohy
do dlouhé sukně sahající až ke kotníkům a oblékala trička s krátkým
rukávem, jinak žádné jiné omezení
v této oblasti ohledně odívání není, takže nebojte žádné burky, zde nejsou potřeba. Jen při návštěvě mešit je
nutné, aby si ženy zahalily vlasy, ale to platí v celém Turecku a nejenom
zde, takže noste si s sebou šátek.
V této
oblasti je toho moc k vidění. Při návštěvě Vanu musíte navštívit ostrov Akdamar, na kterém se nachází krásný
arménský kostel. Také určitě narazíte na místní kuriozitu, kočku s dvoubarevnýma očima, my
dokonce navštívily kočičí dům – Van kedisi evi, kde se na místní univerzitě
chová toto speciální kočičí plemeno. Dále po cestě určitě navštivte Hasankeyf. Tuto starodávnou citadelu
nesmíte minout, jelikož se zde brzy bude stavět přehrada a s největší
pravděpodobností toto místo zanikne. V okolí se nacházejí zbytky skalních
bytů, kde zhruba ještě před 40 lety žili lidé. My měly jsme dokonce to štěstí
potkat jednoho milého staršího pána, který se narodil a prožil dětství
v jednom ze skalních bytů a vyprávěl nám o tom. V rámci cesty jsme
navštívily mnoho zajímavých míst a je těžké vybrat ty nejhezčí, ale ještě jedno
místo vám musím doporučit. Pokud zde budete, jeďte se podívat na Nemrut Dağı, 2 134 vysokou horu, na jejímž vrcholku se nacházejí
velké mohyly, které nechal v roce 62 př. n. l. vystavět vládce Kommagene.
Tato památka, jenž je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, je nejlepší
navštívit večer a shlédnout tak západ slunce či si brzy ráno přivstat na východ
slunce.
Ostrov
Akdamar
|
Dvojokobarevná číča
|
Arménský kostel na ostrově Akdamar
|
Mardin |
Hasankeyf
|
Turecký
Kurdistán mne nadchnul a to nejenom krásnou přírodou, úžasnými a pohostinnými
lidmi, kteří zde žijí, ale i výborným jídlem. Rozhodně tato
část Turecka byla ta nejkrásnější, kterou jsem navštívila!
PS: Pokud
byste se do dané oblasti chtěli vydat a zajímali by Vás podrobnější informace, tak se na mne neváhejte obrátit.
S láskou Bára
0 komentářů