Turecký Kurdistán | Lovetravelling

Studium v Turecku, kde jsem byla v letním semestru 2013, nebylo až tak náročné jako v Čechách, zbývalo mi relativně dost volného času, který jsem využila k cestování a poznávání místních lidí, jazyka a kultury. Také jsem se podívala na jihovýchod země do tureckého Kurdistánu. Koupila jsem si jednosměrnou letenku z Izmiru do Vanu a poznala jsem tak snad jedny z nejhezčích míst v celém Turecku.

Zbytky Vanského hradu, krásný výhled na Vanské jezero.

Kurdové v Turecku

Celkově ve světě žije dle odhadů přes 31 milionů Kurdů a představují tak nejpočetnější národ na světě, který nemá svůj vlastní stát. Žijí především na území dnešní Sýrie, Iráku, Iránu a Turecku. Jejich jazyk - kurdština patří do indoevropské větve jazyků a je zcela odlišná od turečtiny (ta patří do skupiny turkických jazyků). Počet Kurdů v Turecku je těžké odhadnout díky asimilaci, ke které v minulosti docházelo, potlačování národnostního uvědomění Kurdů a zákazu používání kurdštiny. Odhady se pohybují mezi 5 až 20 miliony (jen tak pro informaci Turecko má přes 74 milionů obyvatel). S touto národnostní menšinou, tedy možná spíše s většinou, se můžeme setkat v každém koutku země. Zejména pak mnoho Kurdů žije v Istanbulu kvůli práci, ale právě jihovýchodní Anatólie je považována za jejich oblast a povětšinou v dané oblasti žijí právě Kurdové. Dnes se již Kurdové mohou hlásit ke své národnosti, mluvit kurdsky a jsou na to patřičně hrdí, takže Kurda poznáte lehce, většinou vám to sdělí sám. Při cestování v této části země vám mnozí budou tvrdit, že nejste v Turecku, ale v Kurdistánu. Hlavním městem příslušné oblasti je město Diyarbakır rozkládající se na březích řek Eufrat a Tigris. Město je známé díky pěstování vodních melounů, kterým se v místních podmínkách skvěle daří a dorůstají obřích rozměrů.

Diyarbakır

Když jsem svým blízkým sdělovala přes skype, že nám v plánu si udělat výlet do této oblasti nikdo moc nadšený nebyl a jejich představila byla, že mne tam někdo unese či odstřelí a už mne nikdo doma neuvidí, ovšem realita byla zcela jiná. Spory mezi tureckou vládou a kurdskou radikální stranou PKK již opadly a dnes je v této oblasti bezpečno nebo alespoň my jsme se do žádné nebezpečné situace během cesty nedostaly. Ovšem mnoho lidí má stále zafixovanou tuto oblast jako nebezpečnou, což již neplatí a je škoda, že se sem turisté jen pomalu vracejí. To nám ovšem nevadilo a mohly jsme tak více ochutnat místní kultury a nemačkat se v davu, jak je tomu například před chrámem Hagia Sofia v Istanbulu. (Byla jsem zde v roce 2013 a dnes může vypadat situace blízko u hranic se Sýrií jinak vzhledem k událostem, které se zde dějí.)

Plán cesty

Plán naší cesty byl doletět do Vanu, poté cestovat ve vybrané části země a naše cílová stanice bylo město Gaziantep. Dvě noci jsme (cestovaly jsme dvě dívky) jsme strávily ve Vanu, kde jsme navštívily ostrov Akdamar (Akdamar Adası), hrad a místní univerzitu, kde mají kočičí dům, ve kterém chovají speciální plemeno vanské kočky. Tyto kočky mají každé oko jiné, jedno zelené a druhé modré. Dále jsme jely do Batmanu, kde toho moc k vidění není, ale my jsme zde pouze dvě noci spaly a z toho místa jsme jely dolmušem do Mardinu a navštívili i Hasankeyf. Poté jsme se přemístily do Kahty (zde doporučuji malý hotel New Kommagene) a jeli jsme se podívat na Nemrut. Ještě jsme se podívaly do město Şanlıurfa, nazývané i zkráceně Urfa, a končily jsme naši pouť v Gaziantepu. Původně jsme se Urfě chtěly vyhnout, ale naštěstí jsme to neudělaly, je to krásné místo s bohatou historií, krásným trhem.

Naše cesta

Ubytování a způsob přepravy

Jelikož jsme studentky, které se zrovna netopí v penězích, tak náš výlet byl pojat v co nejekonomičtějším duchu. A i to byl jeden z důvodů, proč jsme během naší cesty využívaly služeb CouchSurfingu, tedy služeb sociální sítě, kde její uživatelé nabízejí zadarmo ubytování ve svých domovech - https://www.couchsurfing.com/. Díky tomu, že nás ubytovávali místní lidé, tak jsme mohly lépe poznat místní kulturu, zvyky a ukázali nám věci, které bychom bez nich nepoznaly. Musím říci, nás ubytovávali celkem čtyři „couchsufeři“, a nebyl jediný problém s nimi. Byli velmi ochotní, milí a moc pohostinní. Není zde problém najít i ubytování v různých hotelích za dobré ceny na internetu to určitě seženete snadno, my jsme v jednom hotelu spaly v Diyarbakıru. Mezi jednotlivými městy je možnost přepravovat se místními mini-autobusy takzvanými dolmušy, které jezdí několikrát denně, ovšem na jízdní řád byste čekali marně. Většinou se čeká do té doby než se dolmuš naplní a pak se vyráží. Dále jsme také využívaly k přepravě autostop. Na začátku jsme se trochu bály, zda nebude nebezpečné pro dvě dívky stopovat, ale nebyl to žádný problém a nikdy jsme ani moc dlouho nemusely čekat na auto.

Tady jsem já a dva couchsurfeři ve Vanu, kteří nám poskytli na dva dny útočiště

Místní poměry a co neminout

Pokud pojedete do této oblasti, tak se připravte na to, že stále zde nejsou moc zvyklí na cizince, a proto jsme všude byly povětšinou středem pozornosti a všichni na nás tak trochu civěli. Jelikož jsem blondýna, tak opravdu si mne nikdo nemůže splést s místním obyvatelem a navíc moje kamarádka - spolucestovatelka má krátké vlasy, které místní ženy nenosí, a proto během naší cesty na ní děti pokřikovaly erkek, erkek (kluk, kluk) a hlasitě se smály. I přesto, že byly celkem vysoké teploty, okolo 35°C, tak na kraťasy či krátké sukně zapomeňte. Já jsem „zahalovala“ své nohy do dlouhé sukně sahající až ke kotníkům a oblékala trička s krátkým rukávem, jinak žádné jiné omezení v této oblasti ohledně odívání není, takže nebojte žádné burky, zde nejsou potřeba. Jen při návštěvě mešit je nutné, aby si ženy zahalily vlasy, ale to platí v celém Turecku a nejenom zde, takže noste si s sebou šátek.

V této oblasti je toho moc k vidění. Při návštěvě Vanu musíte navštívit ostrov Akdamar, na kterém se nachází krásný arménský kostel. Také určitě narazíte na místní kuriozitu, kočku s dvoubarevnýma očima, my dokonce navštívily kočičí dům – Van kedisi evi, kde se na místní univerzitě chová toto speciální kočičí plemeno. Dále po cestě určitě navštivte Hasankeyf. Tuto starodávnou citadelu nesmíte minout, jelikož se zde brzy bude stavět přehrada a s největší pravděpodobností toto místo zanikne. V okolí se nacházejí zbytky skalních bytů, kde zhruba ještě před 40 lety žili lidé. My měly jsme dokonce to štěstí potkat jednoho milého staršího pána, který se narodil a prožil dětství v jednom ze skalních bytů a vyprávěl nám o tom. V rámci cesty jsme navštívily mnoho zajímavých míst a je těžké vybrat ty nejhezčí, ale ještě jedno místo vám musím doporučit. Pokud zde budete, jeďte se podívat na Nemrut Dağı, 2 134 vysokou horu, na jejímž vrcholku se nacházejí velké mohyly, které nechal v roce 62 př. n. l. vystavět vládce Kommagene. Tato památka, jenž je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, je nejlepší navštívit večer a shlédnout tak západ slunce či si brzy ráno přivstat na východ slunce.

Ostrov Akdamar

Dvojokobarevná číča

Arménský kostel na ostrově Akdamar

Mardin

Hasankeyf

Turecký Kurdistán mne nadchnul a to nejenom krásnou přírodou, úžasnými a pohostinnými lidmi, kteří zde žijí, ale i výborným jídlem. Rozhodně tato část Turecka byla ta nejkrásnější, kterou jsem navštívila!

PS: Pokud byste se do dané oblasti chtěli vydat a zajímali by Vás podrobnější informace, tak se na mne neváhejte obrátit.

S láskou Bára

0 komentářů

Bára & Klára

Instagram

Facebook

YOU MIGHT ALSO LIKE

0 komentářů

Bára & Klára

Instagram

Facebook