Erasmus dle mého názoru není jen
o učení, ale i o objevování jiných kultur, lidí a míst. Udělala jsem si tedy
týdenní prázdniny a vydala se objevovat i jiná místa Turecka než jen Istanbul. Tentokrát jsem zavítala se svojí kamarádkou Vladimírkou do severovýchodní Anatólie,
které se také říká ukrytý ráj – saklı cennet.
Začátek (město Erzrum), konec (město Trabzon) a délka
naší cesty byla daná dle letenek, které jsme si koupily zhruba měsíc a půl před
odjezdem, vše ostatní jsme tak trochu plánovaly za pochodu prostřednictvím
dvou obsáhlých průvodců po Turecku a rad místních lidí. Na začátek trochu čísel o naší cestě:
Počet cestujících: 2 dívky
Délka pobytu: 8 nocí na 5ti různých místech
Typ ubytování: 3x levný hotel, 1x pronájem pokoje u
místních lidí, 1x couchsurfing
Uražená vzdálenost: okolo 1 150 km
Typ přepravy: 4x dálkový autobus, 8x dolmuş (něco jako minibus
přepravující lidi po celém Turecku na kratší, ale i delší vzdálenosti), 5x stopnuté auto, 3x hromadná doprava, 1x auto s průvodcem
Vypité čaje: průměrně tak 3 za den (na většinu jsme byly pozvány
místními)
Cena: zhruba 6 500 Kč bez letenek
Zážitky: nevyčíslitelně :)
 |
| Mapa Turecka, na které je vyznačena naše cesta |
1. den - z Istanbulu do města Erzurzum
První den toho
moc k popisování není. Nejdříve
vyzvednu mojí spolucestovatelku Vladimírku na Atatürkově letišti, kam přiletěla
z Německa a společně se pak přesouváme asi 2,5 hodiny na druhé istanbulské
letiště Sabiha
Gökçen, ze kterého nám navečer letí letadlo do Erzurumu. V Erzurumu
jsem den před odjezdem zamluvila na dvě noci přes server booking.com hotel Ipek. Na
erzurumském letišti nasedáme na autobus, který jede do města. Vystupujeme na
poslední zastávce a dva mladíci nám pomáhají hledat náš hotel. Nabídnou nám, že
nás tam svezou autem, sice je to jen pár set metrů, ale souhlasíme a okolo 11 hodin
večer jsme už na pokoji. Hotel je trochu starší, ale naprosto dostačující,
také co bych za 350 Kč na noc chtěla, a dokonce máme pokoj s koupelnou a s balkónem.
 |
| Město Erzurum, foto: Vladimírka |
2. den –
prohlídka Erzurumu
Ráno mne
trochu vystraší jemný poprašek sněhu na autech, vždyť je duben, ale to nevadí,
teple se oblékáme a beru si na sebe i čepici a rukavice. Město je hezké, jsou z něj
vidět okolní vysoké zasněžené hory, které se táhnou okolo města. Jdeme se podívat do pár mešit, na ruiny hradu, ze kterých je krásný výhled na město a staré arménské hrobky. Chtěly
jsme ještě navštívit bývalou medresu, která nyní slouží jako muzeum, ale je
pondělí a muzea jsou zavřená, takže tam jdeme až následující den ráno. Ještě
jsme byly pozvány jedním pánem, který vlastní ve městě starší obchod s koberci,
na čaj. Venku byla zima, byly jsme promrzlé a měly dost času, takže jsme
návrh přijaly. Pily jsme čaj a povídaly si s pánem, který uměl celkem anglicky a
ještě lépe německy, žil totiž nějaký čas v Německu. Nevím, jestli je Vám
to známo, ale Turci jsou vynikající obchodníci, smysl pro obchodování mají v krvi, takže z obchodu neodcházíme s prázdnou. Koberce v jeho krámě jsou moc hezké, začal nám je ukazovat a nakonec jsme
si každá z krámu odnášela menší ručně tkaný koberec. Kam si ho dám sice
nevím, ale místo se pro něj snad někde najde.
 |
| Prodejna koberců v Erzurumu |
3. den – z Erzurunu do Doğubayazıt, města plného testosteronu
Další den ráno jdeme ještě do
muzea a pak se přesouváme na autobus, který by měl jet v 11 hodin
dopoledne z centra města do Doğubayazıt,
předchozí den jsme si to ještě zjišťovaly. Ovšem věci se mění a autobus nejede,
zřejmě nebyl dostatečný počet zájemců. Vzápětí nám bylo řečeno, že tam
jedou další autobusy z autobusového náměstí, které se nachází kousek za Erzurumem. Vydáváme se tam tedy městskou hromadnou dopravou. Na terminálu si kupujeme lístky
a čekáme na autobus, který má jet ve 14 hodin. Ve 14 hodin na příslušném nástupišti
autobus není, čekáme, za chvílí přichází muž, co nám prodal lístky a naznačuje,
že ho máme následovat. Nasedáme do takového menšího hezkého autobusu, jenže v dopravním prostředku jsme jen čtyři a pravděpodobně my dvě jsme jediné, které si koupily lístky až do Doğubayazıt,
takže by se autobusové společnosti nevyplatilo nás tam vozit, jenže v tu chvíli to ještě nevíme a spokojeně sedíme v minibuse. Tímto autobusem se zase vracíme do města a pak nám bylo řečeno - naznačeno , že máme přestoupit na dolmuşe, který tam jede. Tento
dolmuş už je plný a opravdu už nás zaveze na námi požadované místo, konečně! Po cestě se dělají
dvě pauzy, muži jdou na čaj a ženy povětšinou zůstávají v minibuse a do
mužské čajovny nejdou.
Naštěstí do města
přijíždíme ještě za světla a hledáme hotel Erzurum, který byl doporučován v průvodci.
Měl by se nacházet v centru města a noc by tam měla vyjít na zhruba 300 Kč,
takže pro nás ideální. Rezervaci nemáme, ale předpokládáme, že v něm bude
místo, což také je a ubytováváme se zde na jednu noc.
O tomto městě jsem
četla v průvodci jako o místě plném testosteronu, a že samotné ženy
cestovatelky se tam mohou cítit nejistě. Musím říct, že tento popis
celkem sedí. Ne, že by se nám tam něco špatného stalo, ale je pravdou, že město je
dosti chudé, je zde celkem dost žebrajících dětí a dle mého odhadu na ulici
bylo tak 85 % mužů. Takže jsme se nějak moc nevzdalovaly od hlavní třídy, ono v městě
toho ani moc k vidění není. Hlavním lákadlem města je nejvyšší hora
Turecka Ararat a İshan Paşa sarayı (palác) ležící za městem. Jinak toto město bývá i výchozím bodem
pro ty, kteří dále pokračují do Íránu.
 |
| Bývalá medresa a nyní muzeum v Erzurumu, foto: Vladimírka |
4. den - İshan Paşa sarayı a příjezd do Karsu
Ráno vyklidíme
pokoj, na recepci si necháváme věci a vydáváme se směrem k paláci, který se
nachází na kopci zhruba 7 km za městem. K paláci se můžete dostat buď
taxíkem, dolmuşem nebo pěšky. Za taxi jsme nechtěly dávat peníze, takže jsme si
řekly, že počkáme, až se naplní dolmuş a pojedeme s ním. Jenže to čekání
nás přestalo bavit a vydáváme se k paláci pěšky. Po několika minutách nám zastavuje jedno auto a sveze nás téměř až k paláci. Byli to majitelé přilehlého
kempu Murat, moc milí lidé, takže pokud zavítáte někdy do této krajiny se
stanem či si budete chtít udělat výšlap na Ararat, tak určitě kemp Murat doporučuji.
Jinak palác byl krásný, žádní turisté - jen my slunce a hory.
Odpoledne se
přesouváme do Karsu, kde plánujeme strávit dvě noci. Nejede tam nic přímo, takže jedeme nejdříve dolmuşem do Iğdıru a tam přestupujeme do linkového autobusu, který
jede do Karsu. Krajina je zde nádherná, po cestě se kocháme, děláme fotky,
zkrátka pohodička. Okolo 4 hodiny odpolední přijíždíme do Karsu, hledáme zde
hotel -----, který jsme našly v jednom z průvodců.
Jinak na město Kars jsem
byla velice zvědavá především kvůli knížce Orhana Pamuka s názvem Sníh, jejíž děj se odehrává přímo v tomto
městě. Prý si toto město vybral především kvůli ponuré atmosféře, ale na mne
město tímto dojmem nepůsobilo, ale možná to bylo i tím, že jsme měly hezké počasí
a svítilo sluníčko. Dalším důvodem, proč jsme se vydaly do Karsu je Ani –
starověké arménské město, které je vzdálené zhruba 50 km od Karsu, kam jsme se
také následující den vypravily.
 |
| İshan Paşa sarayı |
 |
| İshan Paşa sarayı - nádvoří |
 |
| Hora Ararat |
Ano vím, že jsem teprve u čtvrtého dne, ale abych Vás moc nenudila a článek nebyl příliš dlouhý, tak jsem se rozhodla celý můj výlet rozdělit na dvě části, takže čekejte na pokračování!
Mějte se krásně, s láskou
Bára
0 komentářů