5. den – město Anı a Kars
Ráno vstáváme po sedmé, jelikož
nás má o hodinu později vyzvednout náš průvodce Celil, který nás má zavést do města Anı. Do tohoto starověkého města nejezdí
dolmuşe, autobusy, takže si buď musíte zaplatit taxi, zkusit štěstí a jít na
stopa nebo si zaplatit výlet s průvodcem, který vás tam zaveze autem. To
byl náš případ. Bylo docela vtipné, jak jsme Celila našly nebo spíše, jak
on našel nás. Jen jsme se předchozí den zeptaly na recepci hotelu v Karsu, jak se můžeme
dostat do Anı, oni nic nevěděli a pak za dvě hodiny už klepal Celil na dveře s nabídkou výletu. A
to se nám po cestě stávalo častěji, stačilo jen říct, co chcete a ono se to
vždycky nějak zařídilo.
Za výlet se platí 50 lir, ale jelikož v autě bylo plno a já jsem seděla
v kufru a Vladimírka, moje spolucestovatelka, vzadu na sedačce ve čtyřech,
tak jsme platily nakonec každá 40 lir.
Anı je opravdu úžasné místo, je tam nádherná krajina, jen pár
turistů, zajímavé památky. Na prohlídku jsme měly tři hodiny, které nám bohatě
stačily, a okolo jedné hodiny jsme měli sraz s naším průvodcem v blízké restauraci. Daly jsme si čaj a zeptaly jsme se ho, co je po cestě
do Trabzonu ještě hezkého k vidění, jelikož pro nadcházející noc a dva dny
jsme neměly žádný plán. Celil nám doporučil pohoří Kaçkar, které se nám bude určitě líbit a je tam prý úplně jiná
krajina než v okolí Karsu. Dále nám řekl, že má náhodou jednoho známého, který by nás
mohl ubytovat v nějaké vesničce blízko města Yusufeli, pokud bychom
chtěly. Obratem vytáhl telefon a zavolal mu. Prý tam má nyní plno, ale za 40
lir nás ubytuje u něho doma a cena zahrnuje i večeři. Bereme to. Takže opět se
stačilo zeptat a během 5 minut máme ubytování a program na následující dva dny,
jak jednoduché.
 |
| Anı - skalní domy v okolí starověkého města |
 |
| Město Anı, foto Vladi |
 |
| Anı - arménský kostel a v pozadí mešita, prý jedna z prvních postavených ve východní Anatólii, foto Vladi |
Odpoledne v Karsu si dáváme
pozdní oběd, kávu a procházíme se po městě. Kupuji proslulý karský med jako
suvenýr a poté si dáme menší výšlap nad hrad, který se nachází nad městem.
 |
| Město Kars, pohled z hradu nad městem, foto Vladi |
 |
| Ulice v Karsu, foto Vladi |
6. den – pohoří Kaçkar a vesnička
İşhan
Ráno jedeme autobusem z Karsu,
který končí ve městě Artvin. Tam my
ovšem nechceme a vystupujeme na benzinové pumpě zhruba 20 kilometrů od města Yusufeli. Jak se máme dostat
z pumpy do vesničky İşhan, kde
na nás čeká Cenk, muž u kterého máme přespat, moc nevíme. Prý by tam měl
jezdit dolmuş z Yusufeli, jenže to bychom tu taky mohly čekat do večera.
Vydáváme se tedy pěšky po silnici směrem k vesnici a zkoušíme si stopnout
nějaké auto. Zastavuje nám dálkový autobus, který nás veze zhruba 10 kilometrů a vysadí
nás u odbočky na vesnici, tedy spíše u takové menší cesty, která se táhne
vzhůru do hor zhruba dalších 7 kilometrů. Tam je cíl naší dnešní cesty.
Nasadíme si batohy na záda a vycházíme po cestě, ovšem ani ne za dvě minuty
projíždí okolo auto, které nám zastavuje a odváží nás nahoru.
 |
| Na cestě, foto Vladi |
 |
| A nahoru do vesnice İşhan |
Cenka zastihneme v místní
malé čajovně, dáváme si s ním čaj a zjišťujeme, že neumí vůbec anglicky,
takže se snažíme vést velmi omezenou konverzaci v turečtině. Pak že nám
ukáže pokoj, kde přespíme. Následně zjišťujeme, že pokoj není přímo u něj doma,
ale u jeho rodičů, takové typické turecké babičky s dědečkem. Ukazuje nám
pokoj v jejich domě, kde budeme spát. Pokoj je celkem v pohodě, dům
je postarší, ale nevadí, ovšem co nám vadí je zvláštní zápach v pokoji.
Opravdu to tam bylo cítit po moči. No co naděláme, nic, okno je otevřené,
necháme si tam zavazadla a jdeme prozkoumat okolí. Sice největší
místní lákadlo, starý arménský kostel, je v rekonstrukci, ale to nevadí. My
si užíváme místního klidu, teplého počasí, hor a mám pocit, že se zde zastavil
svět, neuvěřitelné. Do domu našich ubytovatelů se vracíme okolo sedmé na večeři,
po pravdě moc se nám tam nechce. V domě je pouze turecká babča, která
uvařila rýži s fazolemi a kuřetem. Večeříme pouze s ní, pak si dáváme
čaj a nabízí nám cigaretu, kterou s chutí pokuřuje přímo v kuchyni.
K mému překvapení je celkem fajn a povídáme si s ní relativně dlouho.
Říká nám o svých dětech, co dělají, kde žijí, odkud je, v kolika se vdala
a nevynechá ani takové klasické téma jako nemoci. Říká, že má dceru
v Istanbulu, je jí okolo sedmadvaceti let a je svobodná, no zkrátka jako my, že
není kam spěchat. Dále se chlubí, jak každý rok jezdí do Istanbulu, jen letos to ještě nestihla.
Do toho jí zvoní asi třikrát telefon. Následně přichází ta horší část večera –
noc v našem „voňavém“ pokoji. Večer je to trochu lepší, ale stejně to
cítíme. No nenaděláme nic, takže otevřeme okno a snažíme se v posteli moc
nevrtět, pak je to totiž ještě horší. Usínáme ještě před desátou večer. Naší
hostitelce mezitím přišly na návštěvu kamarádky, pijí čaj, brebentí a koukají se na televizi. Jako vesnička byla nádherná, turecká babča byla super, ale už se
celkem těšíme, až změníme lokalitu, jedna noc zde stačila.
 |
| Pohoří Kaçkar |
 |
| Na fotce jsme my s Vladimírkou a naší novou tureckou známou |
7. den – přesun do Trabzonu
Ráno vstáváme brzo a dle dohody
nás paní domácí budí už po šesté ráno. Oblékáme se, dáme si snídani, kterou nám
připravila a vydáváme se na cestu. Měl by jet z vesnice do města Yusufeli
dolmuş, ale nikde není, takže se vydáváme dolů pěšky. Po několika desítkách
minut okolo nás projíždí minibus, který nám zastavuje a odváží dolů
k hlavní silnici, kde vystupujeme. Teďka se nějak dostat do Yusufeli,
projít si město a přesunout se do Trabzonu, kde máme domluvený Couchsurfing. Jenže
je sobota brzo ráno a silnice je prázdná, hnedka se k nám seběhnou tři
lidé a chtějí nám poradit, velice milí. Stopem se nakonec dostáváme do Yusufeli
a zjišťujeme, že autobus do Trabzonu jede za 15 minut a jiný ten den už nejede.
Kupujeme si jízdenky, jídlo na cestu a vzhůru do cílové stanice naší cesty.
V Trabzonu zažíváme takový
malý kulturní „otřes“, jsme zpět ve velkém rušném městě. Říkám si, že alespoň
pak příjezd do Istanbulu nebude takovým šokem. Navečer se přesouváme k našemu
hostiteli Orkunovi, u kterého strávíme poslední dvě noci.
 |
| Mešita v Trabzonu, která se nachází blízko místního bazaru |
8. den – klášter Sumeli a město
Trabzon
Orkun ještě spí a my vyrážíme do
centra města na dolmuşe, který by nás odvezl ke klášteru Sumela nacházející ho se 45 kilometrů od Trabzonu. Nejdříve jedeme dolmuşem
do městečka Maçka a pak stopem až ke klášteru. Mohly jsme jet minibusem přímo
tam, ale to jsme nechtěly a děláme si menší pauzu v Maçce, kde nás místní
pánové pozvali na čaj.
Klášter zasazený do skály je
opravdu nádherný, jen škoda, že je tak poničený. Vandalové do fresek vrývali různé vzkazy a tak ho tím trochu znehodnotili. Nazpátek jedeme opět stopem a
odpoledne si procházíme město Trabzon. Jdeme se podívat na tržnici, do mešity a
ke starým hradbám. Pak nás vyzvedává ve městě náš couchsurfer, jedeme na nákup
a vaříme společně večeři. Aby ochutnal něco českého, tak vaříme kuře na paprice
s rýží a on připravil tři druhy meze, což jsou různé druhy tureckých předkrmů.
K večeři pijeme tureckou pálenku Raki, která se míchá s vodou a
chutná jako naše hašlerky. Následující
den nás čeká cesta zpět do Istanbulu.
 |
| Kláštěr Sumela |
 |
| Byl postaven pěkně vysoko! Foto Vladi |
 |
| A znovu klášter Sumela, foto Vladi |
9. den – zpět do Istanbulu
Dopoledne ještě navštěvujeme Atatürkovu
vilu, která je opravdu luxusní, připomíná mi stylem vilu
z první republiky.
 |
| Atatürkova vila v Trabzonu, foto Vladi |
Potom vyrážíme autobusem na hlavní náměstí a dolmuşem na
letiště. Večer přilétáme do Istanbulu, obě unavené, ale usměvavé a
nabité novou pozitivní energií. Tyto místa, kde jsem byla, jsou pro mne
Tureckem, které mám ráda. Místa, kde když cestujete, tak se necítíme jako
turista, ale jako host místních lidí!
S láskou,
Bára
Tak ten Sumela klášter je bomba!! Připisuji na seznam destinací a třeba se jednou zadaří! Včera jsem četla roadtrip článek o Turecku na tuulavintage a rozhodně mě tato země láká víc a víc!:-)
OdpovědětSmazatBylo to tam krásné, určitě bych doporučovala návštěvu Turecka!
OdpovědětSmazatwow, to je krásný!! :) to město Anı je naprosto úchvatný! :)
OdpovědětSmazat